Tomáš Smička , 18391926 (aged 86 years)

Name
Tomáš /Smička/
Given names
Tomáš
Surname
Smička

Tomáš Smička has 13 first cousins recorded

Father's family (13)

Parents Josef Vymětal + Anna Smičková
1 Magdaléna Vymětalová 18161875
Parents František Lusík + Jenovéfa Smičková
2 Josefa Lusíková 1824
3 František Lusík 18261886
4 Ignác Lusík 18281848
5 Václav Lusík 18301876
6 Jan Lusík 18331833
Parents Josef Smička + Eleonora Labounková
1 Jan Smička 18201906
2 František Smička 18261884
3 Josef Smička 18281894
4 Tomáš Smička 18311832
5 Antonín Smička 18331904
6 Ferdinand Smička 1835

Mother's family (6)

7 Jan Smička 18201906
8 František Smička 18261884
9 Josef Smička 18281894
10 Tomáš Smička 18311832
11 Antonín Smička 18331904
12 Ferdinand Smička 1835
Vznik kolonie Holubice

Vznik kolonie Holubice

Jak známo byla v století 17tém pahorkatina počínaje strážním domkem na dráze u Troubelic směrem (zvýšenému) Hranice nebo-li Plhákova Holubice, dále přes dnešní Smyčkovu Holubici, kolem Úsovského hradu, kapli sv. Rocha k doubravě úplně zalesněna. V tý době vedla nejen pěší, ale i vozová cesta od vzmíněného strážního domku k Úsovu používaná za mých dětských let za nákupem při výročních trzích (jahrmarky) občanů Troubelických a i vzdálenějších.

Začátkem století 18tého s kácením započato, sice nepravidelně ale tak, že roku 1877 až na nepatrné parcely zůstává pouze Holubice Smyčkova zalesněna jako enklava Knížecí, zaměřena do katastru obce Zadní Újezd. Les s půdou koupil roku 1877 tehdejší nájemce Nov. Dvorů u Litovle p. Suchomel v úmyslu učiniti dobrý obchod. Porost pozůstával hlavně z borovic, břízy (dřevo upotřebyl dobře ve flokarně, již měl tehdáž poblíž dvora v provozu) a méně smrků. Začal ihned káceti a vymítal les ten úplně, že na té celé Holubici nezůstal snad ani šípkový trs, jenž by zbyvšího ptáčka před dravci byl uchránil. Učiněná poušť.

Po půdě počala být poptávka, pustil se bezodkladně do vyměřovací parcelace, aby lidem chudším, bezemcům, hlavně Pískovským a Klopinským půdu prodal. Prodej se konal na místě veřejnou dražbou. Ač i tu měl své náhonči podařilo se mu pouze prodati část severní Pískovským, západní směrem k zámku Klopinským. Prodejem tím byl velice zklamán a ač těch pomahačů měl více – dále to nešlo. Rozhodl se pro stavbu domků.

Předně si musel vyžádati povolení k stavbám od obce Zadního Újezda, a když povolení dosáhl započal s přípravami, předně nechal nadělati cihle tam místě. Kameno bylo ve skále a dřeva rovněž ještě dosti. Předně stavěl budovu pro hospodářství velké, chlévy stodolu, co nejvíce použil kamene a pak teprve stavěl domky další čtyři. Stavba pokračovala velmi rychle, jak ale a na jakou dobu to zůstalo naprosto vedlejší věcí.

Hlavně brzy prodat a výhodně.

Domek postaven u lesíka p. Chmelaře prodal velmi brzy p. Strakovi (rodina tam bydlí doposud), a přidělil k té chalupě hodný kus pozemků. Nyní ale se dlouhý čas žádný kupec nenašel sice přicházeli, ale ten kdož tam zavítal, obyčejně co nejrychleji odtud utíkal.

Týž osud lesa, jaký stihl Holubici, měl stihnouti les náš "Karnik". Za dětských let jsme říkavali, že půjdem "do Válek" a ne "do Kárnika", zajímavé, že pojmenování neslo název "do Válek" přišlo úplně v zapomenutí a se neužívá v Troubelicích.

Tu se našel soused a rolník p. J. Hejný (statek pod rychtou nynější majitel L. Kropáč), jenž se postavil proti úmyslu vymícení lesa a neohroženě hájil stavinko, že v případě živelních pohrom, jako dlouhé lijavce aneb průtrže, by obec Troubelická byla náramně ohrožena. Důvody takto uplatnil a že měl pravdu potvrdí nyní každý, kdo si připomene bouři a průtrže roku 1922 a 1923. Zajisté týž p. Hejný jako jeden nejvzdělanějších lidí té doby, měl výstražný případ jistě na paměti, případů živelních pohrom a lijavců, jež řádila v našem kraji koncem 16 století, jichž následky lze ještě dnes za staletí shlédnouti v nepsané kronice na stráních obce Dědinky a Zadního Újezda. Částečně ji vidíme na Račůvce a jinde.

Chci se však ještě vzmíniti o p. Smyčkovi Tomášovi, že byl dvakráte ženat, z prvního manželství vzešlo 11 dětí, z druhého 3 děti. Když zemřela první manželka roku 1890tři se oženil brzy podruhé a vzal si dceru Strakovu z Holubice a tu vzešlo ještě 3 děti. Výchova dětí v kázni a přísnosti, zvlášť ze strany otce, aby ač byl s těchto dětí ztěžoval, že byl trestán učitelem neb farářem ve škole, aneb jeho rozkazu se jen zdráhal uposlechnouti ten by se byl se špatnou sešel. Tito děti, silné, zdravím zrovna kynocí a zároveň nadané, se vesměs, nejen doma, nýbrž i v cizině dobře uplatnily zvláště nejstarší Jan v Poštorné, Matěj při dráze v Krakově, Eduard v Americe, Jos. v Šumperku, Jiřík převzal hospodářství větší, menší hospodářství (chalupu) Karel, jenž si vzal za manželku dceru v sousedství pana Sosny.

Z děvčat byly provdány: nejstarší v Kovářově, druhá provdána za Smrčku v Hradečné později v Pískově, Viktoria ve Veleboři, Folrentina v Klopině, nejmladší provdána někde na Hané a z druhého pak manželství převzal po smrti otce výměnkáře hospodářství Vojta. Tomáš působí v Poštorné a Antonie provdána za Fišnera na Holubici.

Když přišel na tu pustatinu tu se bezodkladně jal kolem cest nasázeti ovocné stromoví, hlavně třešně a kolem budov hlavně hrušně ořechy a kadlátky. Dekoliv spodina kamenitá stromky se ujali tak že povyrostli a dnes nesou obstojné ovoce.

Tu dobu byl ve flokárně, jež byla v chodu, zaměstnán jako vedoucí p. Sosna, člověk už starší, dobrý a tichý, jehož asi svou výmluvností donicoval ke koupi domku na Holubici, až konečně jej koupil a zároveň k domku přidělil větší kus pozemků.

Na statku hospodařil p. Suchomel pomocí správce, neboli šafáře dále. Nedostávalo-li se něčeho, jako píce slámy neb zrní, nahradilo se to ze zásob v Novým Dvoře, vždyť to nic nestálo, a tak se panu správci pěkně hospodařilo a dokonce se pak i vychloubal co všechno sklízejí a co tam všechno naroste. Že na ten podnik doplácí a to mnoho, nikdy se p. Suchomel nedoznal, ani doznati nesměl, chtěl-li se Holubice zbaviti. Zajisté pomocí insertu sprostředkovatelů náhončích se p. Tomáš Smyčka rolník z Choliny dověděl o Holubici vzmíněnými pomocníky velmi vchválenou, což jej, maje četnou rodinu lákalo a také vylákalo.

Roku 1884 / 1885 o Vánocích v zimě, tehdáž plno sněhu vše stejně bílé přijel za asistence oněch dohazovačů, přirozeně i s panem Suchomelem na Holubici. Po prohlídce p. Smyčku z pařátů už nepustili a tím také znemožnili, aby se nějakého hospodáře nestraně soudícího pozeptal na poměry zdejší, půdu atp. Statek v Zadním Újezdě v hostinci za 10 000 zlatých r. m. se zbatkem pozemků, dva domky a jakýsi inventář koupil. Během zimy se nastěhoval s nejpotřebnějším, když ale přišlo jaro, sníh zmizel, objevil se z oné výšiny Holubice překrásný rohled a obzor, avšak na půdě jež stál, pozoroval že stojí na půdě kamenité, promíchanou křemelem, neúrodné kde lesní borové a jak sám později prohlásil: "Smyčka, chytil se do Smyčky".

Byl však neobyčejně příčinlivý, vytrvalý, hlavně ale dobře zahospodařený, s bohatým inventářem, živým i mrtvým, dvěma páry koní, které po celý rok zaměstnával v povoznictví, dovážkou štěrku pro okolo vedoucí okresní silnice. Štěrk si opatřoval ve skále nedaleko statku. Vlastní pracovní síly, kypící zdravím a tak tímto způsobem vše zdolával a zdolal.

Nyní hospodaří na statku třetí již hospodář a zavítá-li dnes to tohoto statečku a byl znal roku 1885 stav a poměry toho, by nikdy neuvěřil, co příčinlivé, zdravé ruce a vytrvalá vůle zmohou a dokáží.

Dále pak zalesnil tu nejvyšší homoli na Holubici, na které se pro příkrost polohy nedala půda obdělávati, borovicí. Zalesnění provedeno takto: opatřil si předně lesní žito, to v měsíci květnu zasel a zároveň semeno borů na široko rukou rozsel a zavláčil. Žito použito jako ochranné plodiny pro semeno lesní a sklizeň takového žita provedena příští rok. Než zřízeny školky pro lesní sazenice, se zalesňování provádělo uvedeným způsobem. Na homole se nyní nachází slušný porost z něhož dnešní majitel už těží, sice ne mnoho, ale i to málo je dobré. Tou výsadbou stromoví ovocného a zalesněním oné homole nejen že zmizel ten trudný, smutný opuštěný vzhled Holubice, nýbrž vábí sem kdekterého kolemjdoucího, aby si Holubici prohlédl a z ní se rozhlédl a rozkvetlou tou krásou jež v měsíci květnu a i později lze z Holubice spatřiti.

Tímto činem zanechal po sobě zajisté památku, před níž jest se pokloniti.

Měl ale také zálibu, vášeň v hraní obyč. karet (žádný hazard) a tato záliba, nebo lépe řečeno vášeň jej ani těsně před smrtí neopustila. Jaktěživ neřekl přestanem hrát, nato tu byli jiní. Stávalo se, že když přišel v neděli do hospody po poledni a partie byla pohromadě začalo se hrát, přišel večer, spoluhráči se vyměnili třebas i dvakrát. Tomáš Smyčka únavy nepociťoval, hrál dále aniž co pojedl – do rána. Náhradou vypil 20 sklednic piva a to jemu úplně stačilo. Přišel domu – nevyspával, ba naopak tu tam další chutí se pustil do práce.

Roku 1888 koupil s mojim strýcem od zdejší rychty č. 18 na "Dole" řepu 18 ha. Odvoz řepy té do cukrovaru v Mohelnici si vymínil. Jakmile se vyděláváním řepy započalo, dovezl si hlídací boudu podobnou jak užívají ovocnáři a skrátka se v ní ubytoval. Tehdáž k večeru se obyčejně vždy nějaká ta partie sešla, a to bylo něco pro Tomáše. Hrálo se denně a před 12tou hod. se nikdy hra neskončila a to trvalo po 3 týdně, neboť domu šel jen v neděli aby se převlékl a přišel co nejdříve zpět. Snad by se bylo ještě jeden týden pokračovalo ve hře dokuď byla řepa na roli, ale stalo se že parťáci karetní, ačkoliv se střídali, vesměs únavou a nespaním onemocněli, kdežto jemu to pranic nevadilo, ač jej mohl každý časně ráno viděti aneb i slyšeti při nakládání a vyvážení řepy. Jezdili dvěma páry koňí a to 2kráte denně to znamenalo naložit a odvézt 100 q řepy.

Ač německy neznal, přesto si však v karty s němci dovedl sehrát, dokonce si s tímto hanákem, jak mu všeobecně nadávali, rádi sehráli. Hrál, aby se pobavil. V karty prý se nejsnadněji pozná charakter člověka; buďto hraje, aby se pobavil, aneb aby vyhrál, anebo aby prováděl taškařinu, hrál podvodně. Hrával s němci v Dědince, v příslušné obci Újezdě a i v Medlově. Řekl-li jemu z hráču ve hře hanáku, tu jakoby na ono slovo čekal, břitce odpovídá – no du Schváb, a hrálo se dál. Byl-li přítomen, aneb přišel odněkud starosta obce a uslyšel-li, že dotyčného oslovují, titulují "Vorsteher" (Starosto) obyčejně vstal a představil se: "Ich auch Vorsteher, aber von Taubenbusch" (Já jsem také starosta, ale na Holubici). To činíval více méně regračně a pro regraci. A tak si zjednal a zjednával tím oblibu, že jemu ze strany němců nebylo ubližováno, ba jej rádi vydávali. Pak-li na potkání byl zdraven, třebas i úplně cizí, málo kdy správně odpověděl, vždy byl hotov nějak odpověděti, třebas i dost nejapně. Proto někteří, jež se cítili být uraženi, použili slov k nimž podobných odpovědi nemoh použiti.

Jako hospodář a hospodářský pracovník byl na svém místě a také když přišel Tomáš Smyčka na Holubici zaměstnával hodně chlapců sotva škole odrostlých a ty téměř všechny vyučil a vycvičil pro hospodářské práce najmě sečení kosou, tak, že byly později k těmto pracím vyhledáváni. Dotyční často vzpomínali na onen výcvik z vděčnosti. Nepožadoval práci spojenou s dřinou, nýbrž práci vykonanou zručnosti technikou.

Sučastňoval se hospodářských záležitostí, jako přednášek, kurzů, výstav, konaných hosp. spolkem v Troubelicích, při ustavení mlékařského družstva v Pískově r. 1898 byl z prvních, jež nejen že se přihlásil za člena družstva, nýbrž všemožným způsobem podnik podporoval.

Jinak byl povahy prudčí, avšak lidem sloužil a posloužil rád a bezrozdílu a kdekoliv.

Pan Tomáš Smyčka na Holubici
narozen v Cholině
zemřel roku 1926 ve věku 87 roků

Čest budiž jeho památce

(opis rukopisu, autor neznámý, prosinec 1997)